Banín – Motorkáři jsou v očích mnoha lidí pouze tvrďáci, kteří jezdí na svých silných strojích. Ale i v těchto velkých, na pohled drsných chlapech se skrývá citlivá duše. Ti, co si říkají Pinckaři Vysočina, pomáhají lidem, kteří to potřebují.Malou vesničkou se prohnalo několik burácejících motorek. Nikdo by asi nečekal, že na nich sedí ti, kteří dělají lidem radost. Tentokrát přijeli za Jakubem Burdou, aby mu předali poukaz na dopravu do denního stacionáře.
Mezi vrstevníky
Jakub Burda je zdravotně postižený mladík. Před lidmi, které nezná, je velmi plachý. Pomáhá mu proto, když může být ve společnosti lidí s podobným hendikepem. V poličské charitě se spoustu věcí také přiučil a možná se tak trochu zbavil i obav z okolí. „Každý den jezdí do stacionáře v Poličce. Pomáhá mu, že může být s ostatními," uvedla Jakubova maminka Marta Burdová. Kromě toho, že je Kuba i mezi vrstevníky, se ve stacionáři věnuje ručním pracím. Podle mámy je tam velice spokojený. Denní dojíždění je ale nákladné, tak ji potěšilo, že se našli lidé, kteří mu na dojíždění přispěli. „Moc nám to pomůže. Dostali jsme poukaz na dennodenní dopravu do stacionáře při charitě na celý rok," žasla Marta Burdová.
Pinckaři, jak si tito andělé na motorkách říkají, pomáhají potřebným už dva roky. Nechtějí být jen těmi tvrdými motorkáři. „Neděláme to pro sebe. Máme z toho dobrý pocit, že můžeme pomoci někomu, kdo to potřebuje," uvedl jeden z členů klubu Pinckařů Pavel Štemba Šembera. Inspirovali se u kamarádů z Lukové. „Líbil se nám ten nápad, někomu pomáhat. Tak jsme do toho šli taky. Chceme pomáhat dětem a všem, kteří to potřebují," poznamenal.
Je to nezvyklá akce, ale výsledek určitě stojí za to. „Pinckaře Vysočina považuji za zázrak, který se stal. Před dvěma lety sami přišli a chtěli od nás, abychom jim dali nějaké tipy na lidi, kteří potřebují pomoc, že chtějí uspořádat benefiční akci, aby mohli někoho obdarovat," vysvětlila koordinátorka poličské charity Štěpánka Dvořáková. Navrhli dva lidi. Spolupracovali s nimi na přípravě setkání. „Někteří lidé mají složitý osud. Měli jsme tedy i specifické podmínky, jak s těmito lidmi mluvit. Pinckaři všechno dodrželi, jak je potřeba. Překvapilo nás, jak tihle velcí chlapi dokážou být jemní a citliví a hlavně to, co slíbí, dodrží," zdůraznila koordinátorka. Dary motorkářů jsou podle Štěpánky Dvořákové velice významné.
Takoví velcí chlapi
Pamatuje se i na první setkání. „Kolegyně mi říkala, že za mnou přišli motorkáři. Chtěla jsem, aby je poslala za mnou, ale mám malou kancelář, a tak mi odpověděla: ´Sem nemůžou, oni jsou takoví velcí.´ Pak přede mnou stáli dva opravdu velcí chlapi. Bylo to moje první kladné setkání s motorkáři. K Pinckařům mám opravdu úctu," dodala Štěpánka Dvořáková.
Klub Pinckařů čítá kolem čtyřiceti členů. Ke každému majiteli burácejícího stroje zpravidla patří ještě dáma, pokud tedy i ona sama nesedí na motorce co by řidič. Proč si říkají zrovna Pinckaři? „Jako první měl motorku jeden náš kamarád z Brna. Když přijel, tak mu jeden pán říkal: ´Kdes byl na tom pincku?´ A tak nějak vznikl název našeho klubu. Kubaturou ale nejdeme pod šest set," usmíval se Vladimír Ampér Vraspír. Mezi Pinckaři jsou motorkáři z Nedvězího, Bystrého, Poličky, Nyklovic, Ubušínku, Brna i Žďáru nad Sázavou.
Autor: Květuše Korbářová
Zdroj: svitavský deník